Rozvrh hodin

Doučování - po předchozí domluvě v pondělí a ve středu od 14:00 do 15:00 hodin.

Černá hodinka - v pondělí a ve středu od 7:15 hodin ve třídě.

V kolik hodin začíná vyučování a kdy máme přestávky?

0. hodina - 7:00 - 7:40

                    Přestávka 20 min

1. hodina - 8:00 - 8:45

                    Přestávka 10 min

2. hodina - 8:55 - 9:40

                    Přestávka 15 min

3. hodina - 9:55 - 10:40

                    Přestávka 10 min

4. hodina - 10:50 - 11:35

                    Přestávka 10 min

5. hodina - 11:45 - 12:30

                    Přestávka 10 min

6. hodina - 12:40 - 13:25

                    Přestávka 5 min

7 hodina - 13:30 - 14:15

Princezny v říši pohádek

Vymyslela, ztvárnila a zdramatizovala třída 5.A

KRÁLOVSTVÍ

Vypravěč:     

Dobrý den, milé děti, budu Vám nyní vyprávět pohádku o jedné princezně, která se jmenovala Elizabeth. Žila v zámku se svými rodiči, kteří ji měli moc rádi, s malou sestřičkou Amálkou a se svým mazlíčkem – liškou polární. Žili si   všichni v zámku spokojeně a šťastně až do doby, kdy se liška polární princezně ztratila. Z nějakého důvodu tu nebyla a nikdo nevěděl, kam se poděla. Když si lištička hrála s princeznou na královské zahradě na schovávanou, objevila se v zahradě čarodějnice a chudinku lišku polární odvedla. Princezna prohledala zahradu, ale nikde svou přítelkyni, lištičku polární, nenašla.

Král:              

Maminko královno, to ti povím, to kralování není vůbec jednoduché. Představ si, že se nám v královských lesích prý prohání mluvící vlk! To se musí dát do pořádku! Každý se bojí chodit do lesa, aby tam náhodou nepotkal ježibabu a teď tam máme ještě vlka – no nazdar!

Královna:      

Musíme dávat pozor, aby se nic nestalo našim princeznám, ještě že v zahradě u zámku je bezpečno.

Amálka:        

Mami, Elizabethka si se mnou vůbec nechce hrát! Pořád si hraje jen s liškou polární! :-(

Královna:      

Zavolám ti chůvu, ona si s tebou bude hrát! Chůvo!

Chůva:           

Ano, paní?

Královna:      

Postarej se tady o princeznu Amálku!

Chůva:                       

Ano paní. (Sedne si k Amálce a hraje si s ní.)

Elizabeth:      

(Přiběhne) Mami, tati, lištička se mi ztratila! Všichni ji hledali a nenašli! :-(

Královna:      

Však ona se někde najde, uvidíš. Třeba se jen zatoulala a zítra určitě přijde.

Elizabeth:      

Určitě je někde sama a bojí se. Musím jí jít pomoct. Půjdu jí hledat sama.

Král:              

Milá dcero, nikam tě nepustíme! Na to tě máme moc rádi! Ve světě to je samý mluvící vlk a ježibaba! Ne ne, báli bychom se o tebe!

Královna:      

Běž si zatím hrát s Amálkou, dlouho sis s ní nehrála! Postarej se o ni!

Elizabeth:      

(Nešťastná odchází) Ach jo... tak pojď, sestřičko...Víš co? Já ji stejně půjdu hledat! Uteču! Ale co s tebou? Nechat tě tu samotnou nemůžu...tak půjdeš se mnou...

Vypravěč:     

A tak se obě princezny vydaly lišku polární hledat do světa. Král s královnou si mysleli, že si princezny spolu hrají na zahradě, ale když zjistili, že nikde nejsou, začali se strachovat a tak zavolali vojáky, aby je šli hledat.

Král:              

Vojáci!!!

Voják:            

Ano, pane?

Král:              

Prohledejte celé království křížem krážem a najděte princezny! Nesmí se jim nic stát!

(Královna jen pláče a král ji utěšuje.)

Voják:            

Rozkaz, pane, prohledáme všechno! Vojsko, pochodem vchod! Pravá – levá,...(Prohledává děti v publiku a hledají) Je tohle princezna? Není! A tady není princezna? Aha, tak ne, musíme hledat...

KRTEČEK

Vypravěč:     

Princezny mezitím procházely loukou, lesem, loukou, až uviděly v dálce podivné zvířátko. Přišly blíže a uviděly večerníčkového krtečka, jak zvětšuje svůj domeček...

Princezny:     

Dobrý den!

Krtek:           

Dobrý den, nejste vy náhodou naše princezny? Co tu děláte?

Elizabeth:      

Jsme princezny a utekly jsme ze zámku, protože hledáme lišku polární, neviděls ji náhodou?

Krtek:

Neviděl, ale zvětšuju si tady domeček, protože za chvíli přijdou moji přátelé na koláčky a čaj. Jestli chcete, můžete si dát s námi a třeba bude zajíček nebo myška vědět o lišce víc.

Vypravěč:     

A tak si princezny po dlouhé cestě odpočinuly, dostaly od krtečka koláčky a čaj, popovídaly si s myškou a zajíčkem, ale ani ti lištičku polární nikde neviděli.

Elizabeth:      

Děkujeme za všechno. My už musíme jít dál. Třeba se lištičce něco stalo, musíme ji najít. (Princezny se s krtečkem a jeho přáteli rozloučí a každé zvířátko pohladí.)

RŮŽENKA

Vypravěč:     

Princezny dál hledají lišku polární, ale marně. Stále nevědí, kde by mohla být, ale nevzdávají se. Najednou přijdou na místo, kde všichni spí. Procházejí kolem obyčejných lidí, kteří se vůbec nehýbají. Procházejí totiž Růžovým královstvím, kde strašná kletba způsobila, že Šípková Růženka společně s celým královstvím usnula.

Spáči:             

(Spí v jakýchkoli situacích.)

Amálka:        

Elizabethko, co se to děje? Proč spí?

Elizabeth:      

Vůbec nevím, pojď, zjistíme to.(Přicházejí do komnaty, kde se právě probudila princezna)

Vypravěč:     

I přesto, že kletba byla původně na 100 let, princ, který Růženku miloval, se ji vydal hledat a zachránit. Jak my všichni víme, zachránit Růženku mohl princ pouze polibkem a tak mezitím, co naše statečné princezny hledaly příčinu spících obyvatel, princ Růženku našel, políbil a všichni v království se probudili.

Růženka:       

To jsem se krásně vyspala! Princ mě zachránil! :-) Budu se vdávat! A vy jste kdo? (Podívá se na princezny.)

Elizabeth:      

Ahoj, já jsem princezna Elizabeth a tohle je moje mladší sestřička Amálka. A kdo jsi ty?

Růženka:       

No přece...ty mě neznáš? Já jsem přece Růženka!

Elizabeth:      

Aha...nevidělas tady náhodou lišku polární?

Vypravěč:     

Jak si tak princezny povídají, kde se vzaly, tu se vzaly, stály u nich najednou tři sudičky víly a vtrhly jim do rozhovoru.

Víla 1:            

Ne, neviděly jsme tvou lišku polární. (Obě princezny se polekaly)

Elizabeth:      

Aha... :-(

Víla 2:            

Proč ji hledáš?

Elizabeth:      

Protože je má kamarádka, mám ji moc ráda a bojím se o ni.

Víla 3:            

Tak já možná vím, kde je tvá liška polární, ale radši se poradím se sestrami. (Poradí se.) Vydej se tímto směrem.

Elizabeth:      

Děkuji! (a princezny utíkají tím směrem okolo dětí v publiku.)

JENÍČEK A MAŘENKA

Vypravěč:     

Princezny se už přestaly divit všem těm pohádkovým postavám a i když netušily, odkud se zde najednou objevily víly sudičky, už se ani neptaly a běžely hledat dál lišku polární. Vydaly se směrem, který jim ukázala víla. Přišly do hlubokého lesa a po dlouhém bloudění objevily dvě zatoulané děti – Jeníčka a Mařenku.

Jeníček:        

Kdo jste? Nevíte náhodou kudy se dostat z tohoto hlubokého lesa? Hledáme cestu domů.

Mařenka:      

Jsme Jeníček a Mařenka a ztratili jsme se. :-(

Elizabeth:      

To nás mrzí. Sami nevíme kudy máme jít, ale pojďte, budeme hledat cestu s vámi a snad najdeme i lišku. Jsme princezny ze zámku.

Vypravěč:     

A tak se všechny čtyři děti vydaly na cestu. Dlouho bloudily a Mařenka s Amálkou začaly trošku pofňukávat hlady. Vypadalo to, že snad nikdy nenajdou správnou cestu, když najednou.... V dálce zahlédly chaloupku. Přišly blíže a uviděly chaloupku, která byla celá z perníku.

Jeníček:        

Neplačte! Vždyť je ta chaloupka z perníku! :-) Paráda! Vylezu na střechu a shodím vám nějaký ten perníček, ať se pořádně najíme!

Vypravěč:     

Jeníček statečně vylezl na střechu chaloupky, utrhl perníček a hodil ho Amálce.

Baba:             

(Vyjde z chaloupky a děti se leknou a schovají se za chaloupku)Kdo mi to loupe perníček?

Mařenka:      

To jenom větříček!

Baba:             

No dobrá! (A zašla do chaloupky)

Mařenka:      

Jeníčku, hoď perníček ještě mně a Elizabethce!

Vypravěč:     

Jeníček se baby bál, ale stejně to zkusil a uloupl hned dva perníčky najednou.

Baba:             

(Znovu vyjde z chaloupky) Kdo mi to loupe perníček? Á mám vás! (Chytila Mařenku a Jeníčka za ruce a vedla je do chaloupky. Princezny tak tak utekly.)

Elizabeth:      

To je hrozné, snad jim nic neudělá! Musíme rychle najít lišku a pak hned běžet do zámku, aby sem tatínek král poslal na babu vojáky. (A princezny pokračují dál v putování.)

KARKULKA

Vypravěč:     

Ani nevíte, kolikrát si za tu dobu, co šly princezny lesem, Naděžda říkala, že měla poslechnout tatínka a nikam nechodit. Bála se hlavně o malou sestřičku, protože les byl hluboký, tmavý a začalo se stmívat. V duchu si připomínala tatínkova slova o čarodějnicích a mluvících vlcích, ale nahlas se snažila malou sestřičku povzbuzovat.

Elizabeth:      

Neboj se, Amálko, už tam brzo budeme a nic se nám nestane, uvidíš! Všechno bude v pořádku! Podívej, támhle někdo jde!

Karkulka:     

(Zpívá si, nese košíček a u princezen zastaví) Ahoj! Maminka mi říkala, ať lesem k babičce nechodím, ale koukám, že i jiné děti tudy chodí. Kam jdete, taky za babičkou?

Elizabeth:      

My hledáme lišku polární. Kde bydlí tvoje babička? Půjdeme chvilku s tebou.

Vypravěč:     

Dívky šly společně po cestě a Elizabethka byla ráda, že není s Amálkou sama. Hezky si povídaly, ale vůbec nezpozorovaly vlka, který je už pěknou chvíli za stromy pozoroval. Ano, byl to ten mluvící vlk, o kterém tatínek král vyprávěl...

Vlk:               

(Číhá za stromem a vyskočí před dívky) Dobrý den, milé dámy. To máme ale hezký den, že? Kampak jdete, smím-li se ptát?

Karkulka:     

Princezny hledají lišku a mně říkají Červená Karkulka a jdu za babičkou, která bydlí támhle kousek za lesem. Maminka jí posílá bábovku, tak jí ji musím donést.

Vlk:               

(Hmmm...přemýšlí) A Karkulko, bábovka – to je dobrá věc, ale nebude babička ráda ještě za nějaké pěkné kytičky, které jí na louce natrháš? Podívej, támhle na louce kvetou.

Karkulka:     

To je pravda, tím bych ji jistě potěšila.

Vlk:               

Tak trhej, jen do toho, ať jich máš plnou náruč! :-) (Šibalsky se usmál a utekl)

Elizabeth:      

Karkulko, my se nemůžeme zdržovat trháním kytek, půjdeme dál hledat lištičku a zavolat vojsko, aby pomohlo Jeníčkovi a Mařence. Měj se hezky a buď opatrná. Třeba se zase někdy uvidíme. (Dívky se rozloučí.)

SEDM TRPASLÍKŮ

Vypravěč:     

Naše dvě princezny pokračovaly v cestě dál. Princezna Elizabeth navíc přemýšlela, jak to, že vlk, kterého tatínek král popisoval jako nebezpečného se choval tak mile a zdvořile. Doufala, že se Karkulce nic nestane. Začínala už ale tma. Velkou radost měly princezny, když uviděly světýlko v okýnku chaloupky. Přistoupily k okénku a nahlédly. Uviděly uvnitř sedm malých trpaslíků. Protože trpaslíci vypadali na první pohled mile a přátelsky, rozhodly se, že zaklepají na dveře a požádají o přespání.

Bručoun:     

Ty návštěvy mě u  ž rozčilují! Už mám dost dost dost! Konečně odjela Sněhurka, na tu jsem si zvykl, ale další návštěvy nesnesu. Co tady chcete?

Doktor:         

Bručoune, nech toho. Nevidíš, že k nám přišla vzácná návštěva? Vždyť to jsou princezny ze zámku!

Stydlín:          

Óóó, jste tak krásné! (Spadne na zem a omdlí.)

Žvýkal:          

Pokloňte se krásným princeznám! Chcete žvýkačku?

Elizabeth:      

Ne, děkuji.

Amálka:        

Jo, jo!

Žvýkal:          

(Dá Amálce žvýkačku a podává kytku Kýchalovi.)

Šmudla:         

(Celou dobu mlátí broučky malou lopatkou)

Kýchal:          

Šmudlo, nemlať ty chudáčky broučky.

Šmudla:         

A ty nekýchej do jídla, Kýchale!

Kýchal:          

Já za to nemůžu…(Princezny se rozesmějí.)

Bručoun a Žvýkal:    

Nehádejte se!

Žvýkal:          

Kýchale, podej princeznám na uvítanou kytičku!

Kýchal:          

(Kýchá) Milé princezny, to je Šmudla, já jsem Kýchal, toto je Bručoun, Žvýkal, Doktor, Stydlín a Dřímal.

Šmudla:         

Ahoj princezno, my jsme našli tvou lišku polární.

Stydlín:          

(Červená se a vstane)

Dřímal:          

(Spí a vyleká se.) Co co, kdo to je a co tady dělají?¨

Šmudla:         

Ano, ano, co tady vlastně děláš, princezno?

Liška p.:        

(Přiběhne a obejmou se s princeznou.) Trpaslíci mě zachránili před zlou čarodějnicí!

Elizabeth:      

Děkuji vám, děkuji! Jsem tak šťastná!

Doktor:         

Princezny, pojďte k nám na čaj. Sněhurka s princem už nám dávno odjeli na bílém koni s princem a jsme rádi za nějakou návštěvu.

Bručoun:       

Já ne, pořád návštěvy…furt…furt..furt…ach jo…

Stydlín:          

Princezny, pojďte si k nám sednout. My vám povyprávíme, jak jsme ji našli.

Žvýkal, Šmudla:       

(Rozdávají drinky, na Bručouna nevýjde.)

Žvýkal:          

Ó, to je ale dobré pití!

Bručoun:       

(Rozčílí se, dupne si.) hmmmmmmmmmmmm…. Já chci taky a budu mít! Ha ha ha! To bude dobrota!

Žvýkal:          

Jen tak jsme šli kolem lesa a před námi byla zlá čarodějnice, která měla v zajetí tvou lišku polární a nějakého pejska. Bylo nám obou moc líto.

Kejchal:         

A tak když se čarodějnice chvíli nedívala, náš malý a šikovný šmudla...

Šmudla:         

To jsem já.

Bručoun:       

Tvojí lišku a toho pejska osvobodil a pak jsme rychle utíkali do našeho domečku.

Dřímal:          

Tam jsme tvou lišku polární i pejska nakrmili a dali jim pohodlí našeho domečku.

Bručoun:       

Princezny, slyšel jsem od dalších kamarádů, že se po vás shánějí vojáci. A po tobě Elizabethko prý i nějaký krásný udatný princ.

Elizabeth:      

Ále, kdo by stál o princeznu, která utekla z domu!?!

Kýchal:          

Nevím, ale myslím, že to chce pořádnou odvahu odejít ze zámku hledat svého mazlíčka lišku.

Liška polární:           

Nejsem jen obyčejná liška, jsem liška polární a ke všemu princezny nejbližší kamarádka. Ale jsem Ti Elizabethko moc vděčná za Tvou odvahu vydat se mě hledat.

Dřímal:          

To jo, zvláště, když je v lese zlá ježibaba v perníkové chaloupce.

Amálka:        

My víme, Jeníčka a Mařenku chytila.

Stydlín:          

Nemusíte se o ně bát! Jeníček a Mařenka hodili zlou ježibabu do pece! J

Amálka:        

To jsem ráda!

Šmudla:         

A nepotkaly jste mluvícího vlka?

Amálka:        

Ano, ale ten není zlý!

Doktor:                     

Ale je! Copak vy tu pohádku neznáte?

Elizabeth:      

A jakou?

Doktor:         

No přece o Karkulkce.

Žvýkal:          

Tak si ji tady přečtěte! (Podal jim obrázkovou knížku.)

Amálka:        

Uf, to jsem ráda, že to dobře dopadlo! J

Elizabeth:      

Strašně moc děkujeme! Ani nevíte, jak moc jsme vám vděčné! Hned jak se vrátíme do zámku, pošleme k vám odměnu! Maminka a tatínek o nás mají jistě strach a hned ráno poběžíme do zámku!

Vypravěč:     

Brzy ráno se princezny a liška rozloučily s trpaslíkama a vydaly se do zámku.

Všichni trpaslíci:       

Ahóóój, princezny!!!

KRÁLOVSTVÍ

 Vypravěč:    

A tak se šťastné princezny, které konečně našly svoji lišku polární, vracely zpátky domů, do zámku. Když se objevily u vrat, maminka královna i tatínek král přímo běželi obejmout své holčičky, o které se tolik báli. (Maminka a tatínek se objímají s princeznami.)

I přes šťastné   shledání s rodiči a lištičkou princezna Elizabethka nezapomněla na Jeníčka s Mařenkou, ani na Karkulku, Babu v perníkové chaloupce a mluvícího vlka. Vše tatínkovi vyprávěla a tatínek poslal vojáky, aby čarodějnici, vlka a babu z perníkové chaloupky potrestali, Jeníčka, Mařenku i Karkulku zachránili, poslali svatební dar Růžence, velkou odměnu sedmi trpaslíkům a rozkaz, aby nikdo neničil krtčince, tedy domečky hodného krtečka. A všichni žili šťastně až do smrti. KONEC!